O nás
Jsme dopravní společnost fungující na trhu již od roku 1992. Jako jedna z prvních firem v České republice jsme se začli zabývat sběrnou dopravou do Anglie a zpět. Firmu vede její jednatel, zkušený logistik se čtyřicetiletou praxí v oboru, pan Jaroslav Šubrt. Jednatel firmy byl dokonce jedním z deseti řidičů, kteří ze švédského Sodertälje jeli s prvními deseti vozy SCANIA do tehdejšího Československa.
Podnikáme ve vlastních prostorech v Kutné Hoře v bývalé fabrice Ústavu nerostných surovin. Náš areál se nachází mezi vlakovým nádražím a Phillip Morris ČR a.s., kousek od sjezdu silnice 38. Disponujeme skladovací plochou o rozloze 4000 m2.
V současné době řešíme převážně zakázky FTL a LTL do Spojeného království a zpět. Samozřejmě jsme také zvyklí poskytovat naše služby v rámci celé Evropské unie.
Do budoucna máme vizi projektu myčky jak osobních, tak nákladních vozidel, včetně bufee. K nám přijíždějící řidiči by měli možnost umýt své vozy a nasytit žaludky prázdné z cest.
Níže si můžete prohlédnout snímek našeho areálu z výšky. Dále náš poklad Volvo z roku 1976. Do tehdejšího Československa jich bylo dovezeno pouze cca 450 kusů. Tento konkrétní kus jezdil v dnes již neexistujícím ČSAD Praha – Klíčov, kde pracoval i jednatel společnosti. V současnosti je to jediná souprava v tak zachovalém stavu v bývalém Československu. Kdysi byli všichni kamioňáci pyšní, že ho mohli řídit. Dnes je chloubou pana jednatele a řídit ho může jen on. Na dalších fotografiích jsou kancelářské prostory firmy, někteří zaměstnanci a modely našich vozů.
Důkladněji si můžete areál prohlédnout ve dvou klipech k písním, ve kterých figuruje jak naše technika, tak jednatel firmy.
Pod videoklipy najdete další fotografie.
Pan Jaroslav Šubrt a trocha historie
Za doby komunisty bylo v celém Československu cca 2 000 kamionů na vnitrostátní přepravě i do zahraničí. Řidič, který chtěl jezdit ven, musel začít doslova od píky, musel být technicky zdatný, vyučen v oboru a trochu romantik. Kamion mu musel být vším. V té době to byla práce a dřina zároveň. Odměnou řidiči bylo pár chvil vskutku nevšedních, na tu dobu. Alespoň tak jsem to vnímal já a několik lidí v mém okolí, které jsem znal. Bohužel spousta jich už není mezi námi.. Kamionová doprava se od té doby hodně změnila. Všechno je podstatně jednodušší, pohodlnější. Silnice byly tenkrát méně přehledné a technologie ještě nedosáhla takového pokroku. Navigace byla často jen s mapou a spoléhat se člověk musel hlavně na své instinkty a zkušenosti. Na silnicích jsme tvořili komunitu. Byli jsme kamioňáci, co si pomáhali, když bylo nejhůř. Když se nákladní auto pokazilo někde uprostřed ničeho, bylo jisté, že dříve či později zastaví někdo z kolegů a nabídne pomocnou ruku. Tohle kamarádství mi bude vždycky chybět.
Jsem rád, že jsem tu starou dobu zažil, 11 let v ČSAD mi dalo opravdu hodně. Na druhou stranu je úleva, že ten dnešní dopravní blázinec pro mě pomalu končí. Jsem rád, že jsem všechny ty cesty zažil i problémy s tím spojené, denní opravy a přípravy na cesty, peníze v mnoha měnách ve státech, které jsem projížděl.
Svět, se neustále mění a my s ním. A i když se technologie posunuly, něco zůstalo stejné – láska k silnici a touha objevovat.
Jsem vděčný za všechny ty roky za volantem, kdy jsem musel vdechovat vůni spálené nafty a brázdit obyčejné silnice, kdy dálnice byly ještě vzácností. Pamatuji si noční jízdy vesnicemi, které jsem mohl neomezeně proletět a na překrásné Slovensko, tehdy bez hranic, kam jsem se vždy rád vracel.
Vzpomínám na svého prvního Trambuse MTV 5 s vlekem a později na LIAZky, kterým bylo třeba věnovat každodenní péči, aby vůbec nastartovaly. Byl to můj život – jako na houpačce, jednou nahoře, jednou dole. Ničeho nelituji. Každý kilometr, každá cesta, každé auto.. to vše je součástí mého příběhu.
Jaroslav Šubrt, 2024
